Obuv

Do naročnějšího terénu, tedy na horské túry, do buše, terénu s nerovným povrchem a ostrými kameny jsou nezbytné lehké boty s pevnou podrážkou, nejlépe se zpevněnými kotníky, ještě lépe z prodyšných materiálů jako je goretex, a několik párů ponožek na výměnu, protože v propocených ponožkách nebo mokrých botách se velmi snadno tvoří puchýře, které nejen že znepříjemní ba dokonce znemožní pokračování v cestě, ale mohou být i vstupní branou pro infekce.

V lehkém terénu docela dobře postačí kvalitní tenisky, nejlépe od renomovaných výrobců, ovšem takové, které jsou určeny pro tyto účely. Každý výrobce sportovní obuvi uvádí, k čemu je bota určena; sálová, tenisová, kurtová obuv nebo boty pro běhání turistovi na nohu rozhodně nepatří.

V neznámé džungli je přinejmenším vhodné použít cestovatelských chráničů holení a lýtek, které jsou dnes zhotoveny z moderních, lehkých a pevných materiálů, odolávajícím kousnutí i těch nejútočnějších hadů a pavouků. Nejsou-li k dispozici chrániče, pomohou alespoň látkové kamaše nebo návleky.

Opravdu zodpovědně je pak nutné zvolit pevnou, robustní obuv z kůže nebo dnes častěji z pevného plastu, pokud předpokládáme, že na cestě pokoříme ledovcové či sněhové pole. Někdy je nutné na takové boty nasadit i stoupací železa.

Důležité je aby boty nebyly nikdy nové. Po koupi je pár týdnů noste a na cesty je použijte, až když vám opravdu padnou. Bota se musí „rozšlápnout“. Boty kupujte někdy odpoledne nebo navečer, noha má v tu dobu největší objem a je nalitá tkáňovými tekutinami do „svého“ tvaru a velikosti.

Oblečení

Velkou pozornost je třeba věnovat spodnímu oblečení, ať v zimě nebo v létě. Musí dostatečně sát pot a udržovat tělo v dostatečném a stálém tepelném režimu. Velmi rozšířené jsou v poslední době oděvy z pertexu, což je tkanina z dutých umělých vláken, udržující tělo ve správné tělesné teplotě, odvádějící pot, ale přitom neprofoukne a dlouho promoká. Má podobné vlastnosti jako goretex, užívaný při výrobě bot, ale je mnohem jemnější a na těle velmi příjemná. I goretex se užívá pro výrobu svrchních bund a oteplovacích kalhot, výrobky z něj jsou však neskladné, těžké a méně pohodlné. Navrch spodního prádla se užívají oděvy z mikrovlákna, baviněná a viněná trika, blůzy a vesty, opět ovšem platí, obléct se jen tolik, abychom se nepropotili „durch“, pak ochranná a termoizolační schopnost oděvu pozbývá na funkčnosti. Je-li to nutné, vrchní vrstvou bývají bundy, zpravidla prodyšné a nepromokavé, jejichž teplotní odolnost volíme podle terénu a prostředí. Speciální pozornost musejí vrchním oděvům věnovat především turisté při výstupech na vysoké hory a ledovce, další specifickou skupinou jsou jachtaři, jejichž oblečení musí být vyrobeno z materiálů s opravdu specifickými vlastnostmi, odolávajících nejen IN záření, ale i slané vodě, švy jsou navíc lepené a překrývají se tak, že jsou pro vodu i vítr nepropustné. Kvalitní bundy jsou vždy opatřeny reflexními prvky, kapucí s kšiltem a všitými popruhy s karabinami pro harnesy, aby bylo možné se v případě silného větru nebo velkých vin k lodi připoutat.

Nenechte se zmást skvělým počasí před výstupem na tropickou sopku nebo třeba alpský vrcholek, byť pojedete třeba lanovkou. Při jejím úpatí bývá 35 °C a ačkoliv to tak vůbec nevypadá, nahoře vás zpravidla překvapí silný vítr, zima kolem 5-15 °C, mlha nebo déšť a propocený člověk v kraťasech a mokrém tričku, dosáhne li vůbec vytčeného vrcholu, si užije svoje. Jakkoliv to tedy nevypadá, přibalte do tašky nepromokavou a teplejší bundu a dlouhé kalhoty či tepláky, nahoře je budete platit zlatem, jenom vám je tam nikdo neprodá.

Voda

O hladu vydrží člověk mnoho týdnů, ba i měsíců, běžnou potravu lze nahradit pastvou nebo pojídáním hmyzu, svíček či lovem zvěře a ryb. Bez vody, a obzvlášť v tropickém klimatu, se nedá přežít ani pár dní. Tělo se zbavuje vody pocením, stolicí, dýcháním, močením a propustností přes pokožku. Zejména v tropech se naučte dělat vše pomalu, v klidu, využívat stínu, dostatečně pít a méně jíst, protože při zpracování stravy tělo spotřebuje velké množství tekutin, jíst pravidelně a dýchat nosem, protože při dýchání ústy dochází k velkému výparu z velké plochy sliznic, zároveň tak omezíte možnost vstupu choroboplodných zárodků a hmyzu do těla. Nosní sliznice je vybavena chloupky, které slouží jako filtr a na nich se při výdechu sráží voda, kterou vdechováním dostáváme zpět do organismu. Důležitá je i psychická pohoda, jen si vzpomeňte, jak se zpotíte, když se rozčílíte a nervózně a zmateně pobíháte z místa na místo.

Voda je s životem člověka svázána odnepaměti. Řeky sloužily jako zdroj obživy, dopravní cesty, posvátná očista i závlaha pro zemědělskou půdu. Názvy řek pak nezřídka souvisejí s barvou vody, která řekou protéká. Barva vody bývá různá. Od naprosto čiré a křišťálově průzračné vody horských bystřin, přes tyrkysovou až tmavě modrou, jejíž barvu způsobuje v mořských zátokách odraz nebe na písečném nebo skalnatém dně, čokoládově hnědou, pinou rozpuštěných minerálů a zeminy, žlutou, jejíž barvu způsobuje žlutá a světle hnědá hlína a jíly, až po tmavě hnědou až černou vodu pralesních řek barvy silného čaje, která je dílem taninů, vyluhovaných ze spadaného listí stromů.

Jídlo

To s jídlem je to podstatně jednodušší. Zpravidla všude kolem najdete něco na zub. Zelených rostlin musíte sníst velké množství, jejich výživná hodnota je malá. Vegetariáni se při žvýkání listí prostě nadřou. Jezte vždy jen to, co okusují a spásají zvířata, nebo konzumujte takové rostliny, které bezpečně znáte. Zcela snadno se několik měsíců, ba i let, dá přežít na kokosových ořechách a banánech (více v kapitole VIII.). V korunách a na keřích tropických stromů roste bezpočet ovoce, které je jedlé a obsahuje mnoho cukrů a vitaminů. Všímejte si, které stromy jsou navštěvovány ptáky, veverkami, opicemi nebo jinými živočichy. Pak už nezbývá, než s nimi o sladké sousto soupeřit formou „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Když vás ale chytne mlsná na kousek flákoty, musíte se trochu snažit. Výborným zdrojem proteinů je hmyz. Kobylky, sarančata, cvrčci, brouci, to vše se dá sníst, ať už syrové, což ovšem nechutná nejlépe, nebo opražené na ohni, to je nepopsatelně chutnější sousto, obzvláště máte-li si ho čím osolit. Do mělké prohlubně plochého kamene mořskou vodu nalijete a ta po vyschnutí vytvoří slabou slanou krustu.

Brouky a kobylky lze vybírat i z velkých pavoučích sítí, dá to podstatně méně námahy, než hopsat po trávě za lučním koníkem. Malé hady, ještěrky nebo myši se vám podaří chytit do ruky, ale jsou to jen malá sousta. Ptáky, zejména hrabavé, kteří na sobě mají přece jen více masa než jen olíznout kosti z těch létavých, lze chytit do sítě nebo klícky, podepřené kolíkem na provázku. Pták vleze pro návnadu pod víkem klece, zatažením za provaz se uvolní podpěrný kolík a pták je váš.